Hiriketiya (Srí Lanka) se stala druhým domovem - místem, kde tuk-tuky kličkují mezi opicemi, palmy se pohupují ve větru a oceán nikdy nepřestává vonět, šumět a volat.

Pro mě osobně to bylo hořkosladké. Myslela jsem si, že ze mě bude surfová hvězda, když budu denně chodit surfovat. Teplá voda, malé dokonalé vlnky, místní fandili - no brnkačka, ne? Jo, tak určitě. Totální sešrotování. Kotouly, odřeniny, osobní degustace půlky oceánu a hlavně - bolavá žebra, která mě vyřadila na měsíc z pohybu.

Ale o tom surfing a život je - ne o dokonalosti, ale o tom, že se vždycky zvedneš a zasměješ se svým vlastním "wipeoutům".